Staroveka literatura a antika презентация

Starověká literatura 3. tis. př.n.l.

Ve starověku vznikají první státy kolem povodí velkých řek (Nil, Eufrat a Tigris) Vznik písma 3. tis. př. n.l. Literatura Předního východu (nejstarší) Mezopotamie (Sumerové) 4. tis. př.n.l. Klínové písmo na hliněných destičkách Dílo: Epos o Gilgamešovi (král, který hledal tajemství věčného života), Chammurapiho zákoník – 1. právní spisy, nechal je vypracovat a vytesat do kamenné skály král Ch.

Staroegyptská literatura 4. tis. př.n.l. Hieroglyfické písmo, písmo rozluštil r. 1822 Francouz Jean Francois Champollion Knihy mrtvých, Vlastní životopis Sinuhetův , Achnatonův Hymnus na slunce Hebrejská literatura (1. tis. př.n.l.) Tvořila most mezi orientální a evropskou liter. Starý zákon – psán hebrejsky, obsahuje mýtická vypravování, texty historické, liturgické, právnické a literární – základ židovského náboženství Tóra= Pět knih Mojžíšových (řec.Pentateuch) Genesis

Indická literatura (2. tis. př.n.l.) Posvátné knihy védy (jazyk sánskrt) Indické eposy Mahábhárata, Rámájana Perská literatura (7. st. Př.n.l.) na území dnešního Íránu, hl. náboženské myšlenky zformuloval kazatel a myslitel Zarathustra, sbírka náboženských textů Avesta Čínská literatura Čínské znakové písmo, vliv filozofie na literaturu (konfucianismus, taoismus), Kniha písní Básníci: Li Po – verše o víně, přátelství, přírodě Tu Fu – politické, hospodářské

Arabská literatura 7. st.n.l. Soubor náb. textů – Korán = základní spis islámského náb. Je zákoníkem muslimů z epiky – příběhy Tisíc a jedna noc

Antická literatura Literatura starověkého Řecka a Říma antika z lat. Starobylý Řecká literatura (8. st.-1.st. př.n.l.) základ evropské kultury kalokagathie - soulad krásy těla a duše, ideál dokonalosti

1. Archaické období (do 6. st.př.n.l.) Epika básník Homér eposy Ílias, Odyssea v 8. st. př.n.l. (námět Trojská válka, hlavní postavy: Achilleus X Hektor, Odysseus)

Trojská Helena Paris

Znaky homérského eposu Rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech Mnoho postav a dějů (+ lyrické pasáže), přirovnání Členěn do zpěvů a kapitol Lyrika: elegie – píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba – Archilochos (7.st. přnl.) milostné písně, pijácké (pro pobavení ), Anakreón – tzv. anakreontská lyrika (o víně, ženách, zpěvu..)

Osobní lyrika Sapfó - básnířka z ostrova Lesbos zprávy o lesbické lásce – sb. Písně (citové vzplanutí k dívkám) bajky – vyjadřuje lidovou moudrost, alegorické příběhy o zvířatech – ponaučení, Ezop – původně otrok, mrzák – 1. vypravěč bajek Sborová lyrika (oslava osob) Pinandros Epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě, pak satirická útočná báseň), Simónidés,

2. Attické období 5.-4. st. př.n.l. Vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén Řecké drama vzniklo z obřadních her na oslavu boha Dionýsa (bůh vína a veselí), sbor mužů převlečených za kozly (řec. tragos=kozel, tragoidá=zpěv kozlů), předzpěvák=1 herec a chór, později 2-3 herci (muži)

Struktura klasického dramatu Expozice (úvod) Kolize (zápletka) Krize (vyvrcholení zápletky) Peripetie (zvrat) Katastrofa (rozuzlení)

Řecká tragédie Drama s vážným obsahem, spojuje mluvené slovo, tanec a zpěv, odvážný hrdina se dostává do konfliktů s osudem, zákony, v boji často prohrává a hyne. Forma je veršovaná, jednota místa, času a děje.

AISCHYLOS Napsal asi 90 tragédií, zachovalo se jen 7 s mytologickými náměty, námět cti, konflikt člověka a bohů

Sedm proti Thébám, Spoutaný Prométheus Oresteia – trilogie, Klytaimnéstra zavraždí svého manžela krále Agamemnona, její syn Orestés je povinen pomstít vraždu otce a zabít matku SOFOKLES Herec, ze 123 tragédií se dochovalo 7 s mytolog. náměty, Antigona – Oidipova sestra plní mravní příkaz, pohřbí svého bratra Polyneika i přes strýcův zákaz, odsouzena ke kruté smrti (zaživa zazděná)

Král Oidipus Sofokles má osudem určeno zabít svého otce a oženit se se svou vlastní matkou, což se vyplní, přestože jej jeho otec nechá pochodit v lese, na Théby se pak snese mor, Oidipova matka-manželka spáchá sebevraždu a on si vypíchne oči a odchází do vyhnanství

EURÍPIDÉS Z 90 her se dochovalo 17, potlačuje sbor, větší úloha dialogu, kritický poměr k mýtům Zavádí na scénu „deus ex machina“ (bůh ze stroje), nadpřirozený zásah bohů, náhlé řešení

Euripidés dílo: Médea – tragédie ženy, která se mstí nevěrnému manželovi tím, že zabije jeho snoubenku, jejího otce i dva vlastní syny

Řecká komedie Veselohra se šťastným koncem, zesměšňuje politiku, morálku lidí, častá je forma dialogu, vývoj z žertovných a satirických písní,

ARISTOFANÉS autor komedií, ze 44 dochováno 11 Jezdci, Žáby, Mír, Ptáci (řeší aktuální politické otázky, kritizuje přetvářku)

HISTORICKÁ PRÓZA Hérodotos – otec historie, dílo Historie (o řecko-perských válkách) Thukydidés – zpracoval dějiny peloponéských válek

Aristoteles (384 – 322př.) - žák Platóna, vychovatel Alex. Makedonského největší myslitel starověku pojem – Katarze – 1. psycholog. vysvětlení –duševní očista spisy Poetika – umění básnické, výstavba uměleckého díla Rétorika

Alexandr Makedonský

Platón (427 – 347přnl.) založil Akadémii, spisy psány formou dialogu/rozhovoru – mezi učitelem a žákem, spisy Faidros (o kráse), Symposion (o lásce), na Platónovo učení a názory měl vliv

(učitel Platóna) – centrem učení je člověk, jeho učení poznání, morálka Sokrates jako 1. použil kladení otázek v dialogu – sokratovský dialog, manželka – Xantipa – hádavá, hubatá, hašteřivá

Římská literatura (3. st.př.n.l.- 5. st.n.l.) Vliv řecké literatury, většinou nepůvodní Předliterární období (7.-3. st.př.n.l.) Anály – záznamy z jednoho roku Zákony dvanácti desek (otrok měl právo číst a psát)

2. Období archaické (3.st.př.n.l.) Rozvíjí se divadlo a hlavně komedie. Byly ze současného života. Obvyklá záměna osob. Dramatici: Titus Maccius PLAUTUS Čerpá ze života obyčejných lidí. Komedie o hrnci, Blíženci, Vychloubačný voják Publius TERENTIUS Afer Řeší vážné problémy, komedie Tchýně

Titus Lucretius Carus – spis o přírodě Lucilius – psal útočné básně Saturae – z toho vznikla satira Epigramy – nápis náhrobní, začal se používat v satiře

2. Vrcholné období – zlatý věk (1.st.př.n.l.–1. st.n.l.) Konec republiky, začátek císařství, císař Augustus Řečnictví: Marcus Tullius CICERO – největší řečník, vybroušený sloh, dokonalá latina (O státě) Paměti (memoáry): Gaius Julius Caesar – Zápisky o válce galské

Augustus Lyrika: CATULLUS – milostná poezie, ovlivněn Sapfó Láska k Lesbii Publius Vergilius MARO Zpěvy pastýřské (Bukolica) Zpěvy rolnické (Georgica) epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu, Aeneis praotec rodu Quintus HORATIUS Flaccus

Publius OVIDIUS Naso – milostná poezie, Umění milovat, mytologická poezie Proměny (Metamorfózy) – báje s motivem proměny

3. Stříbrný věk – doba císařská 1.st.n.l. Úpadek literatury, píše se satira a epigramy. Satira – Martialis, Iuvenalis Filozofie – Seneca, spisovatel, básník, autor her, (O duševním klidu), vychovatel císaře Nerona Historie – Tacitus – historik (Letopisy, Historie, Germania), Livius – historik Petronius – Satyrikon, Hostina u Trimalchiona

4. Období úpadku (2. st.n.l.) Marcus Aurelius – filozof, (Hovory k sobě) 313 n.l. Císař Konstantin uznal křesťanství jako státní náboženství Suetonius – Životopisy 12 císařů Apullius – první evropský román Zlatý osel

4.st.n.l. sv. Jeroným přeložil Bibli do latiny – Vulgata (=lidový) Patristika (patrés – svatí otcové), první křesťanskou lyriku psal sv. Augustýn Od 4. st.n.l. římská lit. upadá vlivem křesťanství, 476 n.l. rozpad západořímské říše

Středověká světová literatura (476 n.l. – 14. století) Evropa byla rozdělena na svět východní a západní. Východní říše – Byzantská říše s hlavním městem Cařihrad (Konstantinopol), křesťanství pravoslavné (ortodoxní).Trvala do roku 1453. Západní říše – stěhování národů, formování nových národů a nových státních celků. Hlavní náboženství – křesťanství, bylo podřízeno papeži.

Západní říše Papež měl sídlo v Římě, bylo to hlavní město křesťanského světa. Podle církve je společnost rozdělena ns trojí lid: duchovní, pány a poddané. Dle křesťanství je člověk závislý na boží vůli, na prvním místě jsou náboženské hodnoty. Hlavní knihou křesťanství je Bible, hlavně Nový Zákon.

V té době vzniká duchovní epika – legendy (pasáže určené ke čtení), apokryfy. Legendy – vyprávěly o životě svatých (hagiografie). Vzdělání - nízká úroveň, v klášterech, vznikala poezie i filozofie, kázání, náboženská dramata Navazovalo se na antickou kulturu, 8. st.n.l. Francký král Karel Veliký – veškerá vzdělanost ve svém sídle v Cáchách (Německo).

Karolínská renesance (podle Karla Velikého) Píseň o Rolandovi - vypráví o hrdinských činech Karla Velikého i o lásce Otonská renesance Další pokus soustředit kulturu na jedno místo, Otta Veliký

10. století Vznikají hrdinské národní eposy – hrdinská epika Hlavní postavou byl středověký rytíř. Přepracovávaly se i Homérské eposy. Nejstarší evropské eposy Anglie - Beowulf (8. st.n.l.) Francie –Píseň o Rolandovi Španělsko - Píseň o Cidovi Německo - Píseň o Nibelunzích Rusko – Slovo o pluku Igorově (byliny)

11.- 12. století Vzniká román, vznikl na románském území, mohl být prozaický i veršovaný. Tristan a Izolda, Román o růži (oblíbené zvířecí eposy) Poezie – lyrická, od 12. st. populární dvorská lyrika, milostné písně, rytířský kult a láska ke krásné dámě. Šířili ji po Evropě potulní zpěváci, v románském prostředí se jim říkalo trubadůři, v německém minnäsengři, ve slovanském igrici.

Středověká lyrika nebyla původní, náměty byly přepracovávány a přizpůsobovány té zemi, která je převzala. Nejvíce se psalo o Alexandru Makedonském (Alexandreidy) Divadelní hry Vetšinou náboženské, předváděly při významných svátcích, mysteria – hry o životě a utrpení Ježíše Krista, mirákula – hry zázračné Součástí her kánony – vážné zpěvy

Staroslověnské písemnictví